23 Glosa o zákazu
Člověk by řekl, tedy spíše Kocour by řekl, že v karanténě se člověk alespoň konečně pořádně vyspí. Konečně nemusím do práce. Může se flákat a flákat a flákat. Jenže ono to má své mouchy. Ostatní kočky jsou taky v karanténě. V televizi sportovní přenosy z doby, kdy tady běhali po zahradě tyrannosauři. Jít se projít po návsi, to aby vás neodstřelili a spát díky těm dvěma megapsům taky nejde. Oni tak nějak nechápou tu karanténu. Človíček je taky pořád doma, pokud neuklízí zahradu od rozkousaných, kdo ví jakých věcí, tak pravidelně v roušce opouští i se psy zahradu a odcházejí kamsi, neznámsi. Takže v těchto těžkých časech beru na sebe kabát investigativního žurnalisty, a jdu je sledovat do toho neznámsi. Odhaleno. Tak to bude na Pulitzera. V ohrožení vlastního života jsem odhalil neodhalené. Země ve stavu nouze. Karanténa. Jedno striktní nařízení vedle druhého. Co zákaz shromažďování? Co roušky mí psí…
22 Glosa o karanténě
A je to tady. Celorepubliková karanténa. Popravdě jsem to trochu čekal. Tak zase sedím na stromě, zírám na obě psiska, a smutním. Že se nemůžu stýkat s nikým mimo rodinu. Že jsem se doteď s nikým nestýkal? Právě. O to je to horší. Tak Vám povím aspoň, co nového se v těchto dnech děje v Tessborough. Na první pohled není poznat, že po celém světě lítá koronavirus. Dasha ve velkém dál likviduje zahradu. Při pohledu na ni si kladu otázku, kdo je větší zkázou pro tuto zahradu. Berry si často někam zaleze, rozhodně žádné celosvětové statistiky nesleduje. Prý se máme vyhýbat kontaktu s jinými lidmi. Tak to je v pohodě. Sem raději žádní lidé nechodí. Jeden ojedinělý zážitek přesto nabídnu. Psi jsou zvyklí pravidelně chodit na procházku k lesu, k vodní mini-přehradě, kde se napijí a trochu smočí a tak. Tentokrát je však človíček vzal na procházku k pískovně. To…
21 Glosa únorová
Uprostřed února přijela do Tessborough opět človíčkovi návštěva, především děti. Psi se mohli zbláznit. Berry vrtěla ocasem a pořád se otáčela o 360°. Dasha bláznivě skákal jak gumový míček a dožadovala se dobroty, které ve své ruce schovávalo větší dítě. Mě, kocoura na stromě, si jako vždy nikdo nevšímal. Překvapivě musím uznat, že když človíček křikl na Dashu: “Nesmíš,” jakože nesmí skákat, tak Dasha přestala. Pak řekl: “Sedni!” A Dasha sedla. Jako dobrý. Pak človíček ukázal na zahradu. Totální havárka. Totálně zničená. Rostlinstvo vyrvaný i s kořeny, anglický trávník připomínal poušť v Maroku, všude samé díry a rozcupovaný molitan. Trochu jako výběh pro surikaty v zoologické zahradě. Človíček si stěžoval na noční řádění Dashy, říkal to zároveň tak nějak pyšně. Trochu to nechápu. On se zlobí a zároveň pociťuje hrdost? Fakt, vyznat se v lidech, to je mazec. Pak přišlo tradičně focení, tisíc fotek, psi samozřejmě nejsou modelky, takže to…
20 Glosa o babě
Všední den. Ráno. Slunce váhá, jestli vystrčí hlavu či nikoli. Rtuťová kulička se pohupuje těsně nad nulou. V jedné místnosti až příliš mnoho tvorů. Já se rozvaluji na stole a úzkým pohledem mžourám, človíček ve své posteli a oba hafani rozvalený na zemi. To jsme rodinka. A vida. Človíček vstává. Psi nikoli. Koupelna, pak kuchyň. Chystá snídani. Samozřejmě nejdřív pro psy. Ti dál spí. Ty mají život. Fakt že jojo. Jsem zvědavý, jestli aspoň jíst budou sami. Možná bychom jim mohli dávat do zobáčku, aby se zbytečně neunavili. 10:05. Psi dostali snídani do svého pokoje. Sedím na botníku a pohrávám si s myšlenkou trochu je poškádlit. Proplížím se k Dashe a švih do čenichu. “Máš babu.” Dasha vylítla ven. Hm. Asi hrát nechce. Proplížím se k Berry a švih do čenichu. Švih tlapou po mně. Jen tak tak uhýbám a květináč se řítí k zemi. Rychlá reakce musím si dát…
19 Glosa o názvu
Rozhodl jsem se zase trochu zavzpomínat. Tessborough. Čtvrť Tessy. Jako jo. Je to pěkný název. Nakonec asi človíčkové zvolili dobře. Trochu stereotypní. Předvídatelné. Jasně, vzdát hold Tess. Čtvrť jako místo, její území. Ale ano. Dává to smysl. Nemůžu ani mňouknout, že je to hloupý nápad. Nicméně jsem si říkal, že by bylo fajn zveřejnit mé návrhy. Ať si každý udělá závěr sám. Udělal jsem si vlastní průzkum trhu, co lidi zaujme, nad čím se pozastaví, či zakroutí hlavu. A je mi jasné, že jsem svým uvažováním předběhl svou dobu. Jako třeba Jules Verne svými romány, Nikola Tesla svými vynálezy či Ján Jesenius, když provedl první veřejnou pitvu. První nápad pro náš psí domov mi vnukl billboard na D1. krkavadasen. To by byly webovky. Velmi rychle se zrodil nápad číslo dvě. nezbylanikost.cz. Pak jsem trochu zjemnil. zazvonabez.cz Bylo mi řečeno, že to prý nevzbuzuje příliš důvěru. V tom případě jenteoliznu.cz měla…
18 Glosa o výcviku
Začal nám rok 2020. Hafanům už bylo půl roku. Konkrétně Berry slavila na Štědrý den a Dasha 10. ledna. Špetka vojenského výcviku nikomu neuškodila a já se na to pérování docela těším. Sedni! Lehni! Přines! Zůstaň! Doleva! Doprava! Hop! Výskok! Kotoul! Salto! Běž! Přemet! Kdyby to byly kočky, tak už děláme trojité a čtverné skoky a můžu jim nazout brusle. Nicméně sedni a lehni už holky pochopily. A umí to fakt dobře. Koukněte na videopříběh č.9. Pomalu, avšak jistě. Jdu si dát opět dvacet hodin spánku. A zítra výcvik pokračuje. A sledujte i instagram a nově i facebook.
17 Glosa o spánku
Kvalitní spánek je snad nejdůležitější. Já dokážu spát i 20 hodin denně. Spal bych i déle. Jenže někdo taky musí makat. Človíček spí sotva 8 hodin, bodejť by nebyl unavený. I ten pes spí 16 až 18 hodin. Ideální příležitost ke spánku je noc. Onehdy jsem si však kolem čtvrté ráno krásně zavrněl. Dasha vyla na zahradě o sto šest. Človíček vstává a letí na zahradu. Svítí si baterkou. Prohledává každý kout zahrady. Dívá se i na místa, kam se přes den neodváží podívat. Super podívaná. A nejlepší na tom je, že nikde nic. Žádný zloděj. Žádná noční návštěva, ani zvíře, natož nějaký strašidlo. Nic. Človíček ulehá a po chvíli opět Dasha vyje jako pominutá. Človíček opět na nohou a já se překulím na záda a nesmírně si tuto noční pohodu užívám. Jak říkám, spánek je nesmírně důležitý pro každého živého tvora. A není nic lepšího, když hlídací pes, Berry,…
16 Glosa bulvární
Jsem rozčílen. Ještěže už je 2. ledna. Protože včera by to bylo: “Jak na Nový rok, tak po celý rok”. A to já bych zase nerad. Včera se k mému hledí dostal článek bulvárně bulvárního plátku. Jasně. Každá celebrita, navíc celebrita jako já, musí být připravena, že se o ní píše. A někdy opravdu nevybíravě. Ale napsat, že já, Damiín, se bojím psů a veškerý obsah je jen výmysl? Tak to ne. To se ohrazuji. To se musím jasně postavit na zadní a ukázat všem těmto pisálkům. Možná nejsem úplně lidumil, rozhodně jsem psomil. Chcete důkaz? Není problém. Dnes začalo pořádně mrznout. Taky je leden. Berenisse i Dasha mají pořádné kožichy, nechtěl jsem však riskovat nějaké prochladnutí, tak jsem jim nabídl místo u človíčka v posteli. Nemůžu za to, že se tam oba nevešli. Navíc na prvním místě musí být místo v človíčkově posteli pro mě. A nemám, fakt nemám…
15 Glosa o domácím krbu
Máme za sebou Štědrý den. Dostal jsem, jak jinak, knihu. O globálním oteplování. Nebudu Vás trápit. Ano. Už jsem ji stihl přečíst. Když kouknu ven, psa bys nevyhnal, natož kocoura. Je sice asi 15°, jenže fuj bláto. Musím dbát na svou image. Opět jsme všichni zklamaní, že nenapadal žádný sníh. Bílé Vánoce jsou zase jen snem. Jenže víte co, on prý za to může Golfský proud. Ten ovlivňuje atmosféru střední a severní Evropy. A toto je bohužel obvyklé vánoční počasí. Takže Pan Lada buď kreslil v době, kdy Golfský proud tekl jinam, anebo ve svých obrazech taky snil o Vánocích na sněhu. Jenže já chtěl mluvit úplně o něčem jiném. O teple domácího krbu. Vždy až na Vánoce docením tento človíčkův vynález. Rozfajrovat teplotu na 28°, lehnout si na vyhřátou podlahu a pozorovat přeskakující plamínek za sklem. Pecka. Na Boží hod se takhle uvelebit. I Ti psi přilezli ke krbu.…