Přečetl jsem si příběh Josefa a Marie. Nechci úplně veřejně přiznat, že ten příběh je pro mě zcela srozumitelný. Tak jen v kostce. Císař Augustus nařídil sčítání lidu. Lidé se museli vydat na cestu do vzdálených měst, aby se nechali spočítat. Takže Josef a Maria vyráží z Nazaretu na 130km dlouhou cestu do Davidova města, Betléma. Když dorazili k městu, bylo ve městě již mnoho lidí. Tady dochází k nesrovnalostem. Všichni víme, že se Ježíšek, syn Josefa a Marie narodil ve stáji. Některé prameny uvádí, že přenocovali ve stáji, protože nebylo kde. Údajně však přišly porodní bolesti na Marii už před Betlémem a proto našli útočiště v nedaleké jeskyni, která pastýřům v noci sloužila jako stáj pro ovce a kozy. Každopádně se narodil Ježíš (náš Ježíšek), Maria ho sama ovinula v plenkách a uložila v jeslích, což je vlastně krmelec pro zvířata. A přišli pastýři a vyprávěli svůj příběh a…

Čtěte více

Vánoce v roce 2019. V prvé řadě chci říct, že jsem vzdělaný kocour. Jinými slovy, mám něco načteno. Dnes už si troufám říct i něco odžito. Kdo vymyslel slogan “Vánoce jsou svátky klidu a míru”, toho bych rád sekl drápkem a zakousl se mu do nohy. Protože Vánoce jsou naprosto suverénně největším blázincem roku. Naštěstí u nás v Tessborough se to tolik neprojevuje. Jesus by se obracel na kříži, kdyby tušil, v jaký chaos se oslava jeho narození zvrtne. Já osobně jsem rád, že jsme tady všichni spolu. Jsme zdraví. A rádi. Dokonce i já si odpustím lecjaké výchovné prvky směrem k Berenisse a Dashe. A vezmu na milost i Lily a Sama. A človíček nám určitě dá něco dobrého na chuť. A světýlka jsou fajn. Dárky netřeba. Ty ať si nechají všechny ty supermarkety, hypermarkety, megamarkety a gigamarkety. Na Vánoce olíznu těm našim hafanům čumáky, však z toho budou…

Čtěte více

Mě boty moc nezajímají. Psi boty milují. Já miluji chvilky, kdy človíček šílí, že nemá boty. Pak šílí ještě víc, když zjistí, kde jsou. A nejšílenější je, když zjistí, co se s nimi stalo. Takže za mě, boty jsou super. Obvykle se stává, že psi boty rozkoušou, nebo je počůrají. Na rovinu trochu nuda. Jsem potěšen, že především Dasha je tvůrčí a vytváří mnohem lepší šou. Za prvé, je ve střehu. Využije každou příležitost. Což je dobré, protože človíček, čím je starší, tím je častěji nepozornější. Za druhé, botu neničí, nýbrž odnese. Začíná hra na schovávanou. Človíčku, človíčku, kde je bota? Hledej! Za třetí, schovka je rafinovaná, protože Dasha botu někde na zahradě zahrabe. Tím se hra dostává na jiný level, rázem se ze hry stává hra hledej botu v kupce sena. Obrazně řečeno. Když človíček najde rozkousanou botu, tak se s tím poměrně rychle začne vyrovnávat. Jenže, když ví,…

Čtěte více

Blíží se svátky a človíčkové uklízejí jako mourovatí. Ať jsi kočka nebo pes, cítíme to stejně. Aspoň něco máme společné. Já osobně mám naklizeno po celý rok. A nerad to připouštím, líbí se mi, jak makají oba čumáci, tedy Berry a Dasha. Zejména v noci. Človíček jim vytře podlahu v boudě, i když jejich bouda je větší než byty v Praze 1+kk. Načančá jim tam alabastrově bílé hadry, aby se jim dobře leželo. Vyčistí gauč, protože každý správný pes má ve své boudě luxusní kožený gauč, aby měl dostatek pohodlí. Když človíček zamžourá únavou, zavře oči a uloží se ke spánku, začne psí akce s názvem MEGA úklid. Nejprve vytaháme bílé hadry. Nic proti bílé, prostě bílá opravdu nemusí být nutně bílá. Takže na zahradu s nimi. Trochu noční vlhkosti, trochu bláta, vyválet, promíchat, lehce potrhat ať to působí lehce avantgardně. Poté naťapkat dostatek bahnitých stop na podlahu, ať není…

Čtěte více

Mně televize nevadí. Poslední dobou běhá po vsi názor, že televize je škodlivá, že tupí mysl, kazí oči apod. Často Ti, co to říkají u televize stráví většinu svého života. U nás v Tessborough frčí sport. Človíček sleduje sport ve velkém. A musím říct, že občas nepohrdnu a nechám se inspirovat. A nemyslím si, že mi to tupí mysl, ba naopak. Velkou inspirací mi je kupříkladu biatlon. Ani ne proto, že tam běhají pořád tak nějak dokola. Střelba mě fascinuje. Taková ta černá kolečka, co se mají změnit na bílá. Někdy bych si to chtěl vyzkoušet. Co Dasho? Co Berry? Dasha sedí na posteli a chvilku tupě zírá na biatlon, pak otočí hlavu a nezájem? Berry sedí na zemi a úplně ji čtu myšlenky, co si myslí o celém biatlonu a hlavně o nás, kteří na tu obrazovku zíráme. Tady ten názor na televizi bude asi podpořen. Človíček ten už…

Čtěte více

Včera jsem potkal Fera. To je takový strakatý kocour od vedle. Svého času se bál připlížit k našemu plotu. Jako by tenkrát Tess uměla proskočit plotem. Když jsem přišel na venkov, čekal jsem, že místní kocouři budou mít pro strach uděláno. Fero se moc nepovedl. Strašpytel. Nicméně mně položil zajímavou otázku. Jestli jsem prý v pohodě, když mi po zahradě běhají čtyři psi? Jasně, že jsem. Berušku a Dášenku mám pod palcem, Sam má respekt a Lili? Tak rychlá není. A strom vždy nabídne absolutní bezpečí. Vzpomněl jsem si však na chvíli, kdy jsem si nebyl jist, zda se na zahradě vyskytuje dostatečně vysoký strom pro úkryt. Ne že bych měl strach, jistota je jistota, některé chvilky jsem raději strávil u Fera za plotem. Pérovat Tess? Žádný problém. Jenže ona měla sourozence. A nepříliš daleko.

Chtěl bych dnes mluvit o váze. Váhu často vnímáme negativně. Já říkám, čím víc, tím líp. S váhou nešetřit. A pokud se jedná o tvora tak výjimečného jako jsem já, tak s váhou nešetřit. Ano. Považuji se za tvora ze všech nejváženějšího. Na váze od 1 do 10 jednoznačně získávám na váženosti váhu 12. A jsem rád, že si mě tolik lidí váží. V Tessborough si člověk často váží místní tvory. O tom, že jsem nejváženější asi žádná. Nicméně slyšte. Poslední listopadový den léta Páně 2019 byla zvážena i Berenisse. 30 kg živé váhy. Gratulace. Dasha rozhodně nezaostává. 24 kg. Gratulace. Zpráva, kterou hlásí celému širému světu je do nebe volající. Je zřejmá. Je jasná. Už nejsme štěňátka. Je čas zjistit, co v nich dřímá. Co vydrží. Lekce Damiána coming soon…

Nebyl jsem u toho, jako bych byl. Umím si to představit naprosto v jasných barvách. Malý, chlupatý, kouzelný tvor, človíček z něj ušišlaný, jak je ten tvor krásný. Přesně před 9 lety. Tady je zrod toho všeho. Tady to začalo. Sousedi od vedle, pán a paní Klapkovi mají štěňata kavkazského pasteveckého psa. Všechny černé a jen jedno atypické hnědé. Tak kam s ním? Od začátku byla skvělá. Kdyby zůstala menší, prostě malinká, asi lepší. Kdo by to řekl, že z takové malé kuličky vyroste tak obrovské tele. Tak pro Tebe Tess. Když první vločky sněhové, mlha tne se s tmou, přichází bájní tvorové, přichází do Tessborough. Pro onu vznešenost, hnědé oči pro její veselost, radost, co vnáší pro tu se neútočí když rozběhne se, sníh se jen práší. Na její vzpomínku, na její počest v čase, kdy mlha se tne s tmou před devíti lety, přišla Tess, přišla k nám…

Čtěte více

Cvičení. Trénink. Drezúra. Jako na vojně. Levá, pravá, krok sun krok. Čelem vzad, pozor! Pohov! Za mých mladých let byla vojna jiné kafe. Když z dáli pozoruji Berry a Dashu, jak se učí jednoduché psí povely, a jak jsou potom unavené, musím se chechtat pod knírem. To je komedie. Sedni. Lehni. K noze. Ke mně. Čekej. Nic jednoduššího snad ani není? Říkám tomu pracovně “psí školka”, možná bych měl spíše říkat “psí jesle”. Funguje to takhle. Nejdřív se Berry a Dasha naloží do auta. Dozadu do kufru. Pak odjedou k Lily a Samovi, jejich psí kámoši. Děsně otravní, furt se chtěj se mnou poměřovat. Pak vyrazí do přírody za město. Mají to asi 200m, přesto jedou autem. A vyráží na procházku, při které se dějí ony psí kusy. Sedni! Berry si lehne a Dasha vyskočí. Super! K noze! No jasně a ke které, co Dasho? Čekej! A na co, že…

Čtěte více