Martin na bílém koni jezdí všude možně, jen ne u nás. Tak nám letos přinesla sníh Simona. Není to tak tradiční, za to ho přinesla požehnaně a všude. A jak už to bývá, jedna polovina se raduje, druhá běduje. Takový symbolický obrázek posledních let, měsíců i týdnů. U nás v Tessborough je to vlastně podobné. Zatímco Berushka vyje na měsíc, úplně sníh nevítá s nadšením, Dashenka je štěstím bez sebe. Existuje-li sněhová horečka, zaručeně ji má právě ona.

Duben 2022. Jaro je tu. Ne že by zima byla nějak krutá, sněhu bylo habaděj. Jarní slunce však vždy vlévá pozitivní energii do každého z nás. Dlouho jsem se neozval. Pravda. Někteří si říkají, žije ještě ten kocour divokej? Žiju. Já totiž přežiju vše. Caesar Damián, Graaf van Tessborough. Vás asi zajímají psi. Berry a Dasha. A jak se jim žije v této těžké době. Vlastně stejně. Lidé se ocitli v době COVIDové, v době finanční krize, inflace a obřího nárůstu cen, především energií. Do toho speciální operace s veškerými aspekty války na Ukrajině. A kdo ví, co nás ještě čeká. Psů se to naštěstí netýká. Ti bedlivě sledují nálady svých lidí. Zda jsou veselí, smutní, naštvaní nebo ztrápení. A raduj se z maličkostí. Tu napadne sníh, tu uvidí zajíce, tu vyhrabou jámu, tu něco rozkoušou. Berry a Dasha. Už jsou to velké dámy. Berry je strážce, jak se patří.…

Čtěte více

Sníh? U nás? V Tessborough? Ten je u nás tak vzácný, že je s podivem, že ho Berry a Dashou vůbec znají. Já bohužel nejsem už nejmladší, takže to bílé cosi pamatuji. Narovinu. Není o co stát. Studí to a ničí mi to můj přirozeně hebký vzhled. Letos sice Martin nepřijel na bílém koni, začátkem prosince nás i v Tesborough však obdaroval. Hafani z toho mají přirozeně předčasné Vánoce. Já zalézám za kamna, či za pec a dopřeju si skořicový svařák. Horký grog, nebo aspoň čaj? Čistá voda taky dobrá….

Uniformy? Jako vážně? Můj bratranec přes asi třetí koleno žije ve Walesu. Říká si kocour Maldwyn. On prý běhá na dvoře místní Primary School, což je něco jako základní škola. No a každá taková škola má vlastní typické uniformy, které musí žáci povinně nosit. A když něco provedeš, tak prý musíš 14 dní chodit do sousední školy. Jenže ve své uniformě. Takže všichni ostatní vidí, že máš na sobě cizí uniformu, a že jsi tam za trest. Brrr. Drsné, že? Ještěže v Česku se uniformy příliš nenosí. Nebo nosí? Každopádně mě človíčkové trochu vyděsili. Prý je třeba vybavit šatník. Prý je třeba se sjednotit. A ono to fakt už začalo. Tudle madle vidím človíčky v modrých mikinách. Náhoda. Stejná barva a stejné nápisy. To nic neznamená. Jenže pak se otočili. Hned mi došlo, že už to začalo…. Už se vidím, jak s prvním sněhem mě navlíknout do podobného mundúru, abychom…

Čtěte více

Od ledna 2021 do května 2021 jsem studoval slovo LOCKDOWN. Na první pohled to není úplně české slovo, přesto to bylo druhé nejčastěji vyslovované slovo, hned po slově COVID. Výklad slova lockdown je velmi zajímavý, je převzatý z angličtiny a v původním výkladu znamenal UZAMČENÍ VĚZŇŮ V CELÁCH. Vtipné. Tak na to bych se rád podíval. Vlastně na rovinu, raději bych se vůbec nedíval. Žádného vězně jsem neviděl. Když však dorazil na návštěvu COVID, tak hostitel nebyl ani příliš ochoten či schopen kamkoli chodit či opouštět svůj kutloch. Takže mě ten LOCKDOWN, spíš nutil k LOCKUP. Tak mi promiňte mou nečinnost. Nějak mě to psychicky semlelo….

6. října 2019 se objevily tyto stránky. Důvod k oslavě. K tomu ještě človíčkové slaví své narozeniny, tato republika slaví narozeniny, všude řádí koronavirus, lidé mizí z ulic do svých domovů, Lockdown na spadnutí a příroda se nám vybarvuje do teplých barevných odstínů. Zvláštní doba. Jen v tom psím světě je naštěstí vše tak nějak stejné. Berry i Dasha rostou, sílí. Občas jí, občas nejí. Rozhodně dál řádí, občas poslouchají, občas poslouchají později. Když je sucho, tak Berry je rovněž suchá, Dasha je mokrá a špinavá. Když je mokro, tak Berry je dál suchá a víceméně čistá, a Dasha není potřeba komentovat. Ten psí svět. Začínám závidět. A to se nemám špatně. To lidé, ti to mají horší… No musíme ty lidi rozptýlit aspoň tím, že si s námi užijí co nejvíce srandy. Dasha miluje lidi, co mají světlé oblečení. Berry ráda s lidmi hraje šlapanou, oblíbenou likvidační dětskou hru.…

Čtěte více

Clubbing je vskutku společenská disciplína. Ten, kdo provozuje clubbing, navštěvuje nejrůznější kluby. Taneční, sportovní, spolkové, chovatelské, dětské apod. Ono to anglické slovo “club” je vlastně docela zajímavé slovo. Má totiž mnoho významů. Může to znamenat hůl, klacek, kyj, obušek či palice. Sloveso “to club” pak bít, tlouci, udeřit. Prostě něco pro mě, noblesního kocoura. Takže hurá do Ostružna. Zde se v sobotu, kdy slaví všechny Marie, konala klubová výstava Leonbergerů. Psí plemeno, kam patří naše Dasha. Třída mladých fen přišla na pořad dne až po obědě. Takže celé dopoledne ve stínu a udržovat v suchu a v čistotě. Což v případě Dášenky je věc vskutku náročná. Úplně ještě nepochopila, co znamená “chovat se jako dáma”, “vznášet se jako princezna”. Človíček ji pracně učeše a Dášenka hned vyvrtá čtyři díry, aby chytla krtka. Rázem její hlava je nejsvětlejším místem na těle. Samozřejmě nemohla chybět Berry. Ta se snažila Dashe ukázat špetku…

Čtěte více

Mám historku. Občas se něco nepovede. Mně se to moc nestává. Inu stalo se. Vlastně přemýšlím, zda opět nejsem první na světě. Aby kocoura, jako jsem já, oblízl pes od hlavy až k patě. A Berry má pořádnej jazyk…. Často chodím kontrolovat, když psi žerou. Často jim i něco vezmu z misky. Koneckonců dostávají luxusní potravu, nevidím důvod, proč bych nemohl ochutnat. Jednou si človíček usmyslel, že bude krmit psi lžící a dá jim zakysanou smetanu. Berry je Moskevský strážní pes, občas ji říká Ruska. A Dasha je Leonberger, té zase občas říká Němka. Když o tom teď přemýšlím, co jsem asi já? Zřejmě Švýcar. Zpět k historce. Človíček nabere lžíci zakysané smetany. Ruska otevře tlamu a počká až smetana steče ze lžíce. Čistá práce. Človíček nabere lžíci zakysané smetany pro Němku. Ta tlamu neotevře, vrhne se na lžíci a začne ji oblizovat všemi směry. Většina smetany skončí na tričku…

Čtěte více

Jmenuji se Damián. To už jsem asi říkal. Někteří kocouři mi začali říkat dědku. Jenže nikdo z nich, podotýkám, nikdo z nich nemá šajnu, jak přežít mezi těmi obrovitými godzilami, které človíček nazývá psy. Možná už jsem dědek, já však nepřežívám. Já tomu šéfuju. Dovolím si vložit malou ukázku toho, jak si získat autoritu. A přihodím pár základních pravidel pro kocoury, kteří je mňoukají na návsi a rozklepou se jim kolena před kdejakým ratlíkem. 1) Nikdy nezdrhat. To je povel pro psa. Nota bene, když ti psi jsou dva. 2) Vydávat ostřejší zvuk než pes. Já syčím. 3) Udržovat bezpečnou vzdálenost. Jakmile do ní strčí pes hlavou, okamžitě vystartovat, sekat drápky dokud pes nezačne couvat. 4) Drze ukázat nadřazenost. Otočit se zády a říct, je konec, vypadněte. Na dědka dost dobrý ne?

Když jsem se dozvěděl po svodu, že Dasha pojede na svou první výstavu, pyšně jsem nahrbil hřbet. Když jsem se dozvěděl, že na tuto výstavu pojede i Berry, tak to jsem se rozmňoukal. A pak jsem se zasnil o tom pojmu VÝSTAVA. Výstava. K přihlášce bych připojil svůj dlouhý životopis, nějaké to PÝÁR, fotodokumentaci nějakých těch postojů a pozic, prostě SELFIE, samozřejmě krátký video dokument o tom, co umím. Takže v mém případě dlouhé video. Shrbený výskok, zatnuté drápy, dvojité salto ze střechy nazad se čtyřmi vruty, klidně kotoul vzad. A pak bych na gauči čekal, až pro mě pošlou limuzínu, nějakou tu kočku-hostesku, martini – netřepat, zamíchat s olivou, jednohubky, fanfáry, červený koberec, potlesk, autogramy, pózování pro novináře, tiskovka a pak zlatou placku, pohár, dárky, šeky….jen ať jsou organizátoři výstavy kreativní…. Byl jsem trochu zklamán, že psi žádné promo nedělají, nastoupí do auta a někam jedou….Nu což, nastavil jsem…

Čtěte více