Píše se červenec 2019. Zahradu mám pod palcem. Je tu klid. Včera tudy prošla sousedovic bílá kočka. Kočička. Ležel jsem na střeše a obdivoval její ladné pohyby. “Takhle by ses tu neproducírovala, kdyby tady byla Tess,” pomyslel jsem si. Vlastně se nudím. Ten obrovský medvěd, kterému tady říkali pes, tu chybí. Jasně, že mě prudil, kvůli němu jsem většinu času venku strávil na stromě. Ale rozhodně to nebyla nuda. Cizí kočky se sem neodvážily, ani ježci, kuny, lišky. Vlastně ani cizí lidi. Před měsícem Tess odešla. Prý kamsi do nebe, že prý už se nevrátí. Říkal jsem si sláva. Jenže víte co? Nuda je skvělá věc, jen nesmí trvat příliš dlouho.
