Přečetl jsem si příběh Josefa a Marie. Nechci úplně veřejně přiznat, že ten příběh je pro mě zcela srozumitelný. Tak jen v kostce. Císař Augustus nařídil sčítání lidu. Lidé se museli vydat na cestu do vzdálených měst, aby se nechali spočítat. Takže Josef a Maria vyráží z Nazaretu na 130km dlouhou cestu do Davidova města, Betléma. Když dorazili k městu, bylo ve městě již mnoho lidí. Tady dochází k nesrovnalostem. Všichni víme, že se Ježíšek, syn Josefa a Marie narodil ve stáji. Některé prameny uvádí, že přenocovali ve stáji, protože nebylo kde. Údajně však přišly porodní bolesti na Marii už před Betlémem a proto našli útočiště v nedaleké jeskyni, která pastýřům v noci sloužila jako stáj pro ovce a kozy. Každopádně se narodil Ježíš (náš Ježíšek), Maria ho sama ovinula v plenkách a uložila v jeslích, což je vlastně krmelec pro zvířata. A přišli pastýři a vyprávěli svůj příběh a potichu obdivovali narozeného syna. A slyšeli to lidé v Betlémě a přicházeli v tichosti a obdivu. A tady marně pátrám po tom darebákovi, co přišel k jesličkám a mrštil dělobuchem o zem. Jakože řach, bum, prásk, rána sláva, narodil se Kristus pán? Ani jeden zdroj nikde neuvádí žádný dělobuch, ba dokonce ani sebemenší ránu. Všichni tiše našlapují ani nedutají. Koneckonců proto zpíváme Tichou noc. Takže vážení, běda tomu, kdo hodí na Štědrý den dělobuch či jinou kravinu. Já teď půjdu za Beruškou a Dášenkou, možná přizvu i Lily a Sama. Budu jim vyprávět ten vánoční příběh a taky o Ježíškovi. Dopřejte nám klidu. I my si chceme užít klidné Vánoce.
