Máme za sebou Štědrý den. Dostal jsem, jak jinak, knihu. O globálním oteplování. Nebudu Vás trápit. Ano. Už jsem ji stihl přečíst. Když kouknu ven, psa bys nevyhnal, natož kocoura. Je sice asi 15°, jenže fuj bláto. Musím dbát na svou image. Opět jsme všichni zklamaní, že nenapadal žádný sníh. Bílé Vánoce jsou zase jen snem. Jenže víte co, on prý za to může Golfský proud. Ten ovlivňuje atmosféru střední a severní Evropy. A toto je bohužel obvyklé vánoční počasí. Takže Pan Lada buď kreslil v době, kdy Golfský proud tekl jinam, anebo ve svých obrazech taky snil o Vánocích na sněhu. Jenže já chtěl mluvit úplně o něčem jiném. O teple domácího krbu. Vždy až na Vánoce docením tento človíčkův vynález. Rozfajrovat teplotu na 28°, lehnout si na vyhřátou podlahu a pozorovat přeskakující plamínek za sklem. Pecka. Na Boží hod se takhle uvelebit. I Ti psi přilezli ke krbu. To je samé budeme venku, nám není zima, my nechceme dovnitř. A teď se tu válí na podlaze jako plyšáci. K sežrání. Obě dvě. Já se na stará kolena snad naučím mít psy rád. Tak ještě dva dny klidu a pak šupito presto, pořádně je proženu, protože takhle se může za pecí válet maximálně pohádkový Honza.
