Všední den. Ráno. Slunce váhá, jestli vystrčí hlavu či nikoli. Rtuťová kulička se pohupuje těsně nad nulou. V jedné místnosti až příliš mnoho tvorů. Já se rozvaluji na stole a úzkým pohledem mžourám, človíček ve své posteli a oba hafani rozvalený na zemi. To jsme rodinka. A vida. Človíček vstává. Psi nikoli. Koupelna, pak kuchyň. Chystá snídani. Samozřejmě nejdřív pro psy. Ti dál spí. Ty mají život. Fakt že jojo. Jsem zvědavý, jestli aspoň jíst budou sami. Možná bychom jim mohli dávat do zobáčku, aby se zbytečně neunavili.
10:05. Psi dostali snídani do svého pokoje. Sedím na botníku a pohrávám si s myšlenkou trochu je poškádlit. Proplížím se k Dashe a švih do čenichu. “Máš babu.” Dasha vylítla ven. Hm. Asi hrát nechce. Proplížím se k Berry a švih do čenichu. Švih tlapou po mně. Jen tak tak uhýbám a květináč se řítí k zemi. Rychlá reakce musím si dát pozor. “Máš babu.” V ten moment se Berry dala do pohybu. Já na gauč, Berry na gauč. Něco křuplo. Já na skříň, Berry skoro na skříň. Jauvajs, píchl jsem se o kaktus. Začínám tlapkou je shazovat po Berry. Jeden, druhý, třetí, čtvrtý….zpět na gauč. Berry se opřela do gauče a ten o pořádný kus popojel. Vlítnu pod gauč, Berry zatne zuby, drápy a už to lítá. Molitan sem, molitan tam, cupuje ho na pidi kousíčky. Z koženého gauče během chvilinky zbude torzo. “Nechytíš, nechytíš.” No ve skutečnosti mám trochu obavy. Jestli mě chytí, tak mě roztrhá na tisíc kousků jako ten molitan. “Konec hry! Kdo, prohrál, uklízí,” a vyklízím pole. Jdu zaujmout bezpečnou polohu a těším se na příchod človíčka.
10:25. Dasha mezitím udělala pár stavebních úprav venku na zahradě. 15 let trvalo než se ze zahrady stala rovina. 10 minut trvalo než se z roviny stala pahorkatina.
10:35. Společnými silami Dasha s Berry vynáší kaktusy a hledají jim nový domov. Ideálně podzemní domov. Psí pokoj rázem prokoukl. Všude je dost místa. Na zemi sice brajgl, molitanový koktejl s rozmlácenými květináči. Ale co. I ten gauč je najednou takový menší. Je čas zavolat človíčka. “Človíčku, tohle prostě musíš vidět!”
11:00. Človíček otvírá dveře. Vchází. Nevěřícně zírá. Brunátní. Ajajaj. Berry nasazuje psí pohled. Květináče byly nakřivo? Gauč se rozpadl sám od sebe? Kde jsou kaktusy? A vy si myslíte, že pojedu do Ikea pro novou postel? Dasha utíká na zahradu. Co je to tu za tankodrom? Človíček vyšel na zahradu. Dál nevěřícně kroutí hlavu. Asi něco hledá. A našel. Tak sláva. Jeden kaktus. Já dělám, jako že nic. Přece mu nebudu říkat v tomhle stavu, že jsme hráli s Berry na babu.
