Člověk by řekl, tedy spíše Kocour by řekl, že v karanténě se člověk alespoň konečně pořádně vyspí. Konečně nemusím do práce. Může se flákat a flákat a flákat. Jenže ono to má své mouchy. Ostatní kočky jsou taky v karanténě. V televizi sportovní přenosy z doby, kdy tady běhali po zahradě tyrannosauři. Jít se projít po návsi, to aby vás neodstřelili a spát díky těm dvěma megapsům taky nejde. Oni tak nějak nechápou tu karanténu. Človíček je taky pořád doma, pokud neuklízí zahradu od rozkousaných, kdo ví jakých věcí, tak pravidelně v roušce opouští i se psy zahradu a odcházejí kamsi, neznámsi. Takže v těchto těžkých časech beru na sebe kabát investigativního žurnalisty, a jdu je sledovat do toho neznámsi.
Odhaleno. Tak to bude na Pulitzera. V ohrožení vlastního života jsem odhalil neodhalené. Země ve stavu nouze. Karanténa. Jedno striktní nařízení vedle druhého. Co zákaz shromažďování? Co roušky mí psí přátelé? Dobře, to byl sarkasmus. O přátelství bych nehovořil. Musím být opatrný. Abych to stihl zveřejnit. Možná mě budou chtít odstranit. Pokud čtete tyto řádky, tak to dobře dopadlo a ještě mě neodstranili. Takže nemusíte to hlásit příslušným orgánům. A ještě pár důkazů, co jsem dokázal odkrýt a zdokumentovat. Mějte se na pozoru. Nikdy nevíte, kdo Vás sleduje.
