Když jsem se dozvěděl po svodu, že Dasha pojede na svou první výstavu, pyšně jsem nahrbil hřbet. Když jsem se dozvěděl, že na tuto výstavu pojede i Berry, tak to jsem se rozmňoukal. A pak jsem se zasnil o tom pojmu VÝSTAVA.
Výstava. K přihlášce bych připojil svůj dlouhý životopis, nějaké to PÝÁR, fotodokumentaci nějakých těch postojů a pozic, prostě SELFIE, samozřejmě krátký video dokument o tom, co umím. Takže v mém případě dlouhé video. Shrbený výskok, zatnuté drápy, dvojité salto ze střechy nazad se čtyřmi vruty, klidně kotoul vzad. A pak bych na gauči čekal, až pro mě pošlou limuzínu, nějakou tu kočku-hostesku, martini – netřepat, zamíchat s olivou, jednohubky, fanfáry, červený koberec, potlesk, autogramy, pózování pro novináře, tiskovka a pak zlatou placku, pohár, dárky, šeky….jen ať jsou organizátoři výstavy kreativní….
Byl jsem trochu zklamán, že psi žádné promo nedělají, nastoupí do auta a někam jedou….Nu což, nastavil jsem vše potřebné pro online přenos, uvelebil jsem se do stínu k obrazovce a těšil se na tu slávu.
Martiněves. 27°C. Vyprahlé fotbalové hřiště. Asi 400 lidí. Asi 400 psů. Asi 100 obrovských stanů. 7 soutěžních kruhů. 4 TOI TOI. 1 stánek se zmrzlinou. 1 stánek stánek s langošem. 1 stánek s kávou. 1 stánek s jídlem. Stín pouze na parkovišti. Začátek v 9 hodin, spíše v 9:30. Nakonec v 10:15. Tak to bude psina. Kde je červený koberec, zázemí, občerstvení? Novináři? Atrakce pro děti? Moderátor? Infocentrum? Zdravotník? Aspoň voda? 400 Kč poplatek za účast? 80 Kč za parkování na poli? 75 Kč za ledovou kávu bez ledu?
Ve 12:02 se otrávená Dasha dostala na řadu. Poté, co se svým človíčkem uběhla 6 koleček, takže človíčka málem odvezli s infarktem, i když vlastně nevím, kdo by ho vezl, po třech minutách v kruhu dostala nejlepší možné ocenění “velmi nadějná”, skončila druhá a šla. Ani nezvedla za celou dobu hlavu, natož ocas. V tu chvíli jsme pomalu začali balit, neboť Berry se šla pouze zúčastnit. Ve 12:52 došlo na Berry. Velmi překvapivé hodnocení. Nakonec rovněž “velmi nadějná”, první místo a vítěz třídy. To znamenalo postup do závěrečné části výstavy, která měla začít zhruba ve 13:30.
A pak přišlo čekání. Zmrzlina se dala nalít pouze do kelímku a jíst polévkovou lžící, malinovka došla, voda pouze perlivá teplá, halušek bylo dost. Rozhodčí si dali dvouhodinovou pauzu, hlavní organizátorka ztratila pojem o čase, takže v půl třetí přesvědčivě hlásala, že odpolední program začne po 13. hodině, nejpozději ve 14 hodin. Vedro, to by jeden umořil koně, v případě této výstavy zbylých 200 psů. A čekalo se. A čekalo se. Zvířectvo se týralo. Proč? Protože vyhráli svou třídu, tak si to museli náležitě vyžrat. Vlastně kromě halušek už nebylo co. Lidi naštvaní, psi otrávení, organizátoři hledali pojem o čase. Já jsem při online přenosu, omlouvám se, zavřel na tři hodiny oči, a pak jsem si myslel, že zamrzla obrazovka, než jsem pochopil, že do 16 hodin se nic nedělo. A pak to frčelo, dítě a pes, dorostenec a pes, štěňata, dorostenci, mladí psi a konečně Berry jakožto mladá fena. Berry si cíleně šla pro svůj první pohár, jediná ambice byla rychle odjet pryč. Navíc pokud nebyla Maltézák, Buldoček, či Japončík, prostě něco chlupatého, miniaturního, co bych si snadno spletl s myší, tak stejně neměla šanci na nějakou další výhru. Jejda nande. Tak to bylo hodně vostrý. Od 8 hodin do 17 hodin. Závěr? Jestli mě chcete na výstavu, nenamáhejte se s limuzínou, rovnou pošlete vrtulník, jinak se ani nehnu.
